H1 - 2014

RingNews.cz


fb yt tw g

Kalendář akcí


Facebook


Max Schmeling - V srdcích zůstal německý Zátopek
14. září 2012 | Autor: Redakce


Ve spolupráci s firmou Hayashi přínášíme další rozsáhlý článek o boxerských legendách. Tentokráte se podíváme na německou legendu Maxe Schmelinga. Tento článek v kompletní verzi si můžete přečíst v knize Zabijáci a gentlemani, kterou si můžete nyní koupit za akční cenu 290 Kč. V knize mimo jiné naleznete spoustu statistických údajů srovnaných do tabulek, mnoho velkoformátových fotek a samozřejmě příběhy největších boxerů všech dob jako byli a jsou Mike Tyson, Muhammad Ali, George Foreman, Evander Holyfield, Joe Louis, bratři Kličkové, Teofilo Stevenson a Felix Savon.

Našim čtenářům postupně přineseme všechny příběhy z této knihy, ale pokud jste boxerský fanoušek tato kniha je pro vás téměř povinností a tištěná verze má stále své neodolatelné kouzlo. Knihu si můžete koupit zde.


Max Schmeling - V srdcích zůstal německý Zátopek

Tentokrát začněme od konce. Zemřel ve věku nedožitých stých narozenin. Čestný prezident Německého olympijského výboru Walther Tröger o něm prohlásil: „Patří k nesmrtelným, v srdci německého sportu bude mít vždy místo.“ Byl jediným Němcem, který držel titul světového šampiona nejtěžších vah. Jeho nejslavnějším vítězstvím byla porážka neporazitelného Joea Louise. Žil v letech, která nebyla snadná. Hitler se dral k moci a z hnědovlasého obra chtěl udělat symbol nadřazenosti árijské rasy. Nebylo snadné vyhnout se pozornosti říšského kancléře. Přesto nikdy nepodlehl pokušení zadat si s fašistickým režimem více, než bylo nutné. Odmítl vstoupit do nacionálně socialistické strany a nakonec musel jít do války na Krétu. Za manželku si vzal českou fi lmovou hvězdu Anny Ondrákovou. Vytvořili spolu pár, který spisovatel Jörg Meidenbauer charakterizoval jako „ideální pár síly a půvabu“.
Max Schmeling se stal pro německý sport stejným symbolem jako Emil Zátopek pro český. Narodil se v Klein-Luckowu nedaleko Berlína v rodině kormidelníka. Proto se matka na přání manžela přestěhovala s dítětem do Hamburku. Otec chtěl mít rodinu blízko sebe, když připlul na pár dnů domů.

Artistou a zatloukačem hřebíků

Max byl čilé dítě. Už v osmi letech si začal přivydělávat jako poslíček jednoho lékárníka a všechny peníze odevzdával matce. Jeho vztah k otci byl spíš chladný. Ani maminka před malým Maxem neříkala táta, ale on… V roce 1921 se uskutečnil zápas Dempsey – Carpentier. Prodalo se osmdesát tisíc lístků a záznam ze zápasu se promítal v německých kinech. Max chodil do biografu celý týden, utratil všechny peníze, které mu dala maminka. Do kina vytáhl i otce. „A co tam asi uvidíme, dva pitomce, jak se tlučou do hlavy,“ bručel otec, ale nakonec svolil. Když šli domů, otec se náhle zastavil. „Ty by ses chtěl stát profesionálním boxerem?“ Max neodpovídal, protože se bál, že mu otec, který měl z námořnických výprav a kormidlování pořádnou páru, jednu střihne. „No, jestli chceš, zaplatím ti boxerské hodiny.“ Max údivem otevřel pusu a druhý den šel k vetešníkovi a koupil si hodně obnošené boxerské rukavice.
Rodiče mu dokonce dovolili, aby odjel do Porýní, kde tehdy vznikaly boxerské kluby. Měl bydlet v rodině přátel. Problém ale byl, kde sehnat peníze na živobytí. Přijal práci kopáče studní, jezdil s artisty a vystupoval po hospodách a na jarmarcích Výmarské republiky. Zatloukal hřebíky holou pěstí, trhal řetězy. A po večerech trénoval.
V roce 1924 se probojoval na německém mistrovství v Chemnitzu až do fi nále. Po tomto zápase opustil kolínské amatéry a o několik měsíců později vybojoval první profesionální zápas, ve kterém porazil v Düsseldorfu Hanse Czappa technickým k. o. v šestém kole.

Nohy pro Hollywood

Ve stejné době, kdy si Schmeling koupil první boxerské rukavice, začíná v Československu zářit herečka s blonďatými vlasy a dokonalou štíhlou postavou. Režisér Karel Lamač se vždy těšil, až bude Anna stoupat po schodech vzhůru a ukáže nádherné nohy, které si vytvarovala do dokonalých křivek bruslením. Anna věděla, že se dívá, ale nestyděla se. Byla spíš tichá, ale ráda se ukazovala. Jedna německá spisovatelka o ní později napsala: „Kdyby se Anny tehdy odvážila odjet do Hollywoodu, měla by Marlen Dietrichová hodně těžkou konkurenci.“
Anny Ondráková měla štěstí na muže. Režisér a herec Karel Lamač jí mohl postavit most do světa fi lmu. Lamač byl idolem žen, i když nebyl nijak krásný. Měl protáhlou bledou tvář. Vypadala jako gotická malba od El Greka. Jinak měl sklon k tloustnutí. Přesto v sobě měl charisma, kterému ženy podléhaly. A on ženy miloval. Podlehla mu i Anna. Česká herečka Lída Baarová o Lamačovi prohlásila: „Karel byl vitální muž. Stíhal neuvěřitelné množství věcí. Včetně žen. Každý vlivný muž, který se někdy zamiloval do české herečky, dříve nebo později zjistil, že už je minimálně druhý. První byl vždycky Lamač!“ Anna přesto od Lamače odchází a v roce 1925 natáčí svůj první německý fi lm Ich liebe dich. A stává se z ní Anny Ondra.
Max Schmeling v té Blesková válka! Schmeling padá v odvetném zápase už v prvním kole Zabijaci době poráží v Bonnu Freda Hammera. Anny odjíždí do Anglie a poznává se s pozdějším klasikem fi lmového hororu Alfredem Hitchcockem. Ten z ní udělá hereckou osobnost. Anny ráda tančí a má i komediální talent. Stoupá i hvězda Maxe Schmelinga. Přichází první vrchol jeho boxerské kariéry, když v roce 1930 v newyorské Madison Square Garden vítězí nad Sharkeyem, který je ve čtvrtém kole za úder pod pás diskvalifi kován. Také Max pronikl jako významná osobnost do světa fi lmu. Ještě před titulovým zápasem se Sharkeyem jej režisér Reinhold Schünzel obsadil do fi lmu Liebe im Ring – Láska v ringu. Zahrál si milence krásné ruské emigrantky Olgy Čechovové hrající zvrhlou a zhýralou dámu z podsvětí, která boxera svádí na scestí. Čechovovou označil Schmeling za „nejkrásnější ženskou divu“.
Milostné scény by býval bral docela vážně. Jedinou překážkou bylo, že Čechovová dostala příušnice a Schmeling se samozřejmě nechtěl nakazit. Blížila se doba osudového setkání Maxe Schmelinga s Anny Ondrákovou.

Max a Anny

Jednoho večera pozvala Schmelinga jeho nejenom fi lmová milenka Olga Čechovová do kina. Neměla s kým jít, tak jí byl málomluvný Max dobrý. Chtěla vidět svou přítelkyni Anny Ondrákovou ve fi lmu Die vom Rummelplatz. Schmeling během celého fi lmu ani jednou nepromluvil a jenom se očarovaně díval na představitelku Anny Flockové – Anny Ondrákovou.
Světla se zase rozsvítila a Čechovová věděla, že neměla Maxe do kina brát. „Olgo, seznámíš mě s ní?“ prosil a Olze zle zablesklo v očích. Poznala, že svůj souboj o Maxe prohraje. Boxer odcházel z kina a byl jako po knockoutu. Olga odmítla zprostředkování schůzky. Max se brzy dozvěděl, že jsou s Anny vlastně sousedé, ale že by boxer, který kácel všechny soupeře v ringu, v sobě našel odvahu, aby zazvonil u dveří, to nepřipadalo v úvahu. Nebyl žádný velký světák. A tak se rozhodl, že do hry nasadí svého přítele Paula Damského. „Paule, půjdeš tam a domluvíš mi schůzku,“ oznámil Paulovi. „To nebude problém,“ zatvářil se sebejistě Damský. „Jestli ji ovšem na tu schůzku nepozvu já,“ zasmál se a Max mu nastrčil pěst pod nos. Zkus to!“ varoval ho. Damský vzal kytku a zazvonil. Anny otevřela, Damský vyřídil vzkaz a Anny jenom vykřikla: „Zbláznil jste se?“ A práskla dveřmi. Lidem ze své agentury však zadala, aby zjistili, kdo to ten Schmeling vlastně je. „Prý je to nějaký boxer, ale já nevím přesně. Zkuste to vystopovat,“ nakázala a v duchu si říkala, že to bude nějaký buran s vymláceným mozkem. Přesto souhlasila, že se se Schmelingem v den jeho pětadvacátých narozenin setká v kavárně Corso. Přišla v šatech, které odhalovaly její krásně tvarované nohy. A Max se lekl. Na chvíli oněměl, ale později ze sebe vypravil naučenou českou větu: „Jak se máte?“ Anny se usmála. „Dobře.“ Mezi těmi dvěma přeskočila jiskra. „Dala jsem se přemluvit na patnáct minut, čekala jsem nějakého pomateného hrubiána a potkala jsem dokonalého gentlemana,“ vzpomínala později.
Max a Anny se stali přáteli. Každé ráno jí na cadillac pokládal kytici růží. Asi po měsíci ho pozvala do bytu na zelený čaj. „Dává sílu,“ řekla tajemně. „Sil já mám dost,“ opáčil naivně Max a podíval se na její nohy. „Máš krásně hladké nohy.“ „Taková jsem po celém těle,“ usmála se, zhasla a rozsvítila svíčku. Dali si rýnské a potom se v bytě na Sachsenplatzu zhaslo. Anny ale nechtěla, aby se o jejich vztahu dozvěděla tehdejší berlínská smetánka. Nutila Maxe nosit tmavé brýle, musel si nasazovat ryšavou paruku a klobouk hluboko do čela. Nelíbilo se mu to, ale když to chtěl ten blonďatý anděl s hladkýma nohama… Byli právě na začátku lásky, která trvala dlouhých 57 let. Vzali se 20. července 1933.
Půl roku poté, co se Adolf Hitler stal říšským kancléřem.

Porazím soupeře, ne barvu kůže!

Národní socialisté ve Schmelingovi viděli člověka, který by svou popularitoumohl podpořit jejich ideologii nadřazenosti. Navázali se Schmelingem vztah a Hitler ho brzy pozval na oběd na berlínském Nollendorfplatzu. Vůdce přišel klidný, uvolněný. Neměl do tváře vepsánu fanatickou grimasu, kterou měl při projevech k davům. Schmelinga překvapilo, jak se chová nenuceně a skoro laskavě. „Maxi, brzy odjedete do Ameriky a asi se vás budou ptát, jak to vypadá u nás v Německu. Prosím, uklidněte tamní nedůvěřivé škarohlídy, že kráčíme po mírumilovné cestě,“ žádal vůdce. Schmeling byl ctižádostivý a potěšilo ho, že o něj kancléř projevil zájem. V newyorském Bronxu se měl utkat s Maxem Baerem. Židem.
Příslušníkem rasy, kterou chtěl Hitler podrobit konečnému řešení. Schmelingovi bylo jedno, že je Baer žid. Neviděl v tom žádnou překážku. Nevěděl o tom, že Hitler odmítl Baerovu nabídku, že se se Schmelingem utká v Hamburku. Schmeling prohrál technickým k. o. v desátém kole a za půl roku se stala další katastrofa. Ve Filadelfi i podlehl Stevemu Hamasovi, boxeru podřadné kategorie. Joe Jacobs, Schmelingův kouč i manažer, rychle sjednal další zápas s „baskickým dřevorubcem“ Uczudunem, se kterým Max jenom remizoval. Po porážce Neusela se ale v Hamburku konala odveta zápasu s Hamasem. V Hanzovní hale sedělo 25 tisíc diváků, a když Schmeling v devátém kole Hamase knockoutoval, povstali všichni diváci a zvedli ruku k nacistickému pozdravu. O několik dní později si Schmelinga zve do své pracovny říšský sportovní ředitel Hans von Tschhammer und Osten. Schmeling netuší proč. „Důrazně vás žádám, abyste si příště vybíral jiné spolupracovníky,“ říkal odměřeně a Max nyní poznal, kam míří. Schmelingův trenér a manažer byl Joe Jacobs. Žid. Sportovní ředitel písemně Jacobse odvolal. S tím se nechtěl Schmeling smířit a napadlo ho naivní řešení. Pomůže mu Hitler? Ten laskavý muž, který ho pozval na oběd. I tentokrát se Hitler znovu ozval. Zve Schmelinga i jeho paní Anny na čaj. Anny Ondráková se vyděsila. Vždyť byla Češka a na Čechy se Němci dívali podobně jako na židy. „Maxi, když tam půjdeme, tak to pro nás jednou nebude dobré,“ řekla smutně, jako by se dívala coby Sibyla do budoucnosti. „My tam jít musíme. Potřebuji mu vysvětlit, že nemohu trénovat bez Jacobse,“ prohlásil nazlobeně.
Hitler se opět choval nenuceně, políbil Anny ruku a pronesl slova plná obdivu k její kráse. Schmeling se potom otevřeně postavil za svého trenéra. „Pane říšský kancléři, bez Jacobsovy pomoci nemohu zvládnout těžké zápasy!“ Hitler mlčel. Schmeling Tschhammerovi vůbec neodpověděl a Jacobs zůstal v jeho službách. Připravoval se na zápas s Joem Louisem, „Hnědým bombarďákem“. Před odjezdem do Ameriky přijal jeho i Anny nacistický ministr propagandy, kulhavý Joseph Goebbels. „Jak se těšíte na zápas s tím negrem?“ optal se. Schmeling sebou trhl. Bylo mu jedno, že je Joe černý. Díval se na něj jenom jako na soupeře. „Věřím si, že bych mu mohl vzdorovat. Studovali jsme jeho styl.“ „S kým? S tím židem?“ odsekl Goebbels. „Ano, s ním.“ „Nevím, Maxi, jestli nevyhrajete, bude to porážka bílé rasy od té méněcenné.“ „Pane, porazím jenom soupeře. Ne barvu jeho kůže. Ať je třeba modrej nebo fi alovej,“ rozzlobil se Max. Goebbels odkulhal nalít čaj. „Raději bych kávu,“ poznamenal Max a Anny se na něj zděšeně podívala. Po jejich odchodu si prý do deníčku Goebbels poznamenal, že Anny je mimořádně přitažlivá žena.

Porážka Joea Louise

Zápas na Yankee stadionu v New Yorku nejprve odplavil déšť.
Druhý den se obloha vyjasnila. Schmelingovi bylo jasné, že téměř nikdo nevěří, že by mohl vyhrát. Joe Louis byl nejlepší profesionál těžké váhy na světě. Do ringu vstoupil ebenový Američan s kamennou tváří. Vědělo se o něm, že se nikdy nesměje, i tentokrát působil zachmuřeně. Atmosféra byla skvělá a rasismus nebyl v hledišti cítit. Všichni brali oba soupeře jako vynikající atlety. „Necítíme tu ani stopu rasových předsudků nebo antinacismu,“ reportuje Edwin Hill. Louis se v ringu plížil jako kočka. Líně se protahoval a pak vystřelil levým hákem a trefi l Maxovu čelist. Údery Louis posílal ze zvláštního postoje. Zastavil se a zapřel se do zadní nohy, aby zpevnil postavení. Anny Ondráková sleduje zápas v rádiu s rodinou Goebbelsových na ostrově Schwanerwerder. Společnost je napjatá. Pijí se míchané drinky a čas už překročil půlnoc. Schmeling je těžší, Louise v klinčích přetlačí a bere mu sílu. V osmém kole mu zasadil několik ran. Potom zaútočil Louis. Po spršce ran si Max všiml, že nechává na chvíli ruku viset dolů.
Na ostrově Schwanerwerder si Goebbels připíjí s Anny, už vypil více drinků a ještě nápadněji napadá na nohu. Lidé ve společnosti vědí, že ji obdivuje, rád by se jí dvořil. Ale neodvažuje se. Gong do dvanáctého kola. Oba soupeři jsou vycucaní jako citron. Potom Schmeling sebere všechnu sílu a vloží ji do drtivého háku. Joeovi Louisovi se podlomí nohy, na chvíli ho zachytí provazy, ale vzápětí padá natočen na stranu. Jako by se chtěl uložit ke spánku. Konec. Max Schmeling je mistrem světa! Společnost na ostrově slavila i druhý den na člunu Baldur. Anny volala Maxovi celá šťastná. Obrovskou kytku jí poslal Hitler. Nacisté považovali vítězství Schmelinga za svůj triumf nadřazenosti árijské rasy. Nadšený Goebbels nechal fi lmový záznam ze zápasu promítat v německých kinech, která byla nabita k prasknutí. Naopak v New Yorku vládla zděšená atmosféra. Snad všichni černoši z Haarlemu si vsadili na Joea. Prohráli mnoho peněz a spěchali do zastaváren. Na ulicích vypukly nepokoje. Jistý hudební černošský soubor rozbil své nástroje. Schmelinga čekalo na frankfurtském letišti skvělé přijetí. Aniž chtěl, stal se prominentem fašistického režimu. Nechává se fotografovat s Hitlerem.
Velké popularitě se těší i jeho manželka, která tuší, že se jim to může stát osudným. Nacistický režim si upevňuje postavení. V Norimberku se konají ohňové pochody. Max Schmeling je znepokojený. Ne z toho, že ho po roce čeká odveta s Joem Louisem. Pomalu chápe, že tenhle režim nekráčí, jak mu tehdy řekl na obědě Hitler, mírovou cestou…

Na Yankee stadionu boxoval Hitler…

Před rokem nepřijali obyvatelé New Yorku Schmelinga jako vyslance fašistického režimu. Po roce se atmosféra otočila. Cítil nenávist. Lidé se scházeli pod okny hotelu Plaza a nadávali mu do nacistů. Dostával dopisy, ve kterých mu lidé psali: „Heil Hit- ler!“ Nepřátelská atmosféra nevěstila nic dobrého. Na vážení se pouze on musel svléknout donaha. Louis nemusel zůstat nahý. „To nevypadá dobře,“ povídal Schmeling na pokoji večer před zápasem Jacobsovi. Ten pokrčil rameny. Byl žid a věděl, že nacisté chystají na židy pogromy. Museli chodit po ulicích se židovskou Davidovou hvězdou. Do ringu Schmelinga přivedla eskorta policistů. Cítil, jak mu na ramena dopadají jablka, rajčata. Ti lidé na Yankee stadionu byli plni nenávisti.
Možná by ho i lynčovali. Joe Louis se snad poprvé v ringu zašklebil. Cítil za sebou celou Ameriku. Barevnou i bílou. Z mírného Louise se stal odhodlaný gladiátor, který porazí tu nacistickou zrůdu. Byla to blesková válka. Už v prvním kole Schmeling po 124 sekundách prohrává k. o. po drtivém úderu do ledvin. Ucítil krutou bolest a měl mžitky před očima. Odvezli ho do nemocnice. Měl naštípnutý výběžek páteře. Joe Louis se chystal, že ho navštíví, ale Jacobs jej nepustil do pokoje. V ulicích New Yorku slavilo sto tisíc lidí. V Haarlemu létaly petardy. Černoši cítili zadostiučinění. Schmeling na lůžku těžce oddychoval a nemohl se otočit. Zdravotní sestry nevypadaly, že by mu chtěly pomoci. Anny Ondráková přesto dostala po zápase od Goebbelse květiny a telegram: „Nic se neděje, alespoň nyní budete více spolu.“ Jenže Anny věděla, že z vrcholku hory už vede cesta jenom dolů.
Začala válka a Schmeling, ten idol a prominent, musel narukovat, i když mu bylo čtyřiatřicet let a byl mimo odvodový věk. V roce 1941 se zúčastnil operace Merkur, jejímž cílem bylo obsadit Krétu německými vojsky. Nasazen je jako příslušník sedmé výsadkové divize. Jeho snímky jako parašutisty obletí celý svět. Schmeling je raněn, dostává úplavici a skončí ve vojenském lazaretu. Je nešťastný. Poznává, že si zadal s režimem, který je jako mor. Píše Anny: „Co mám dělat? Já přece nejsem žádný nacista.“Jak jsme se měli vyhnout setkáním s pohlaváry režimu, když jsme v té zemi byli tak slavní? Kdo nám to může vyčítat?“ odepisuje Anny. Po válce je Schmeling uvězněn. Tři měsíce se mu britští vyšetřovatelé snaží dokázat, že se podílel na myšlenkách nacismu. Nepodařilo se jim to a Schmeling alespoň dostává pokutu deset tisíc marek. Anny se chtěla vrátit do Prahy, kde německé vojáky věší na kandelábrech hrdinové, kteří byli během války zalezlí. Obtáčejí je svitky fi lmů a pálí je.
Kdyby se Anny vrátila do Prahy, kdoví, co by se jí stalo. Těžko by před předpojatými právníky dokazovala, že bylo nemožné nesetkávat se s představiteli režimu. Max se trápil. „Já přece nikdy nebyl reprezentantem nacistického Německa,“ držel si hlavu v dlaních. „Jak jsem měl říci Hitlerovi, že s ním nepůjdu na oběd. To by bylo stejné, jako kdyby faraon pozval své dělníky na večeři a oni řekli: Pardon, pane faraone, my jsme dnes večer nějak unaveni.“ Anny přikývla. „Ještě že jsem s tím Joem podruhé prohrál. Přijel bych domů, plácali by mě po zádech a dali by mi metál.“

Jako Filemon a Baucis

Potřeboval peníze, a tak se vrátil do ringu. Ve dvaačtyřiceti letech. Do roku 1948 bojoval pětkrát, třikrát vyhrál. Ubývaly mu síly. S Anny si koupili v Hollenstadtu nedaleko Hamburku velký dům s pozemky. Anny milovala práci na zahradě a věděla, že i její kariéra fi lmové divy končí. Mohla hrát jenom stárnoucí dámy. Raději pěstovala květiny. Stále se bála, že ztloustne, a tak se k večeři servíroval list salátu a jablko. Schmeling se jenom mrknul do kuchyně a už raději utíkal se svými kamarády a hráči skatu na kotletu s pečenými brambory. Využil svých známostí a peněz a stal se zástupcem fi rmy Coca Cola v Německu. Každý den dojížděl do své kanceláře v Hamburku. Anny zůstávala doma. Ráda bruslila a v létě jezdila na kole.
Schmeling nerad hovořil s novináři, ale přesto přijal reportéra Reuteru. „Nikdy jsem nezdravil nacistickým pozdravem, odmítl jsem členství v NSDAP, odmítl jsem fašistická vyznamenání, například Čestnou dýku SA. Za Křišťálové noci jsme spolu s Anny ukrývali dva židovské kamarády.“ Reportér oněměl. „Máte na mysli tu noc, co probíhaly pogromy na židy a mnoho jich bylo umláceno na ulicích? To snad nemyslíte vážně? To by bylo šílenství.“ Max pokrčil rameny. Svět se ale dozvěděl pravdu. V září roku 1989 uspořádal manažer hotelu Hilton v San Francisku Henri Lewin slavnostní večeři a celý svět ohromeně naslouchal: „Mně a mému bratrovi zachránil Max Schmeling život během tragické Křišťálové noci. Ten den bylo vypáleno 1574 synagog, třicet tisíc mužů bylo odvlečeno do koncentračních táborů. Max nás odvezl do svého apartmá v hotelu Excelsior v Berlíně. Ukrýval nás tam tři dny. Na dveře dal raději ceduli – nerušit. Choval se k nám jako ke svým synům a riskoval svůj život.“ Schmeling pomáhal i svému někdejšímu soupeři Joeovi Louisovi. Několikrát se navštívili. Viděl, jak Joe chátrá. Když zcela bez peněz zemřel, podílel se na nákladech na jeho pohřeb. Finančně přispěl i České republice při povodních v roce 1997. To už neměl svou Anny. Tiše zemřela v Hollenstadtu.
Byli nádherný pár. Stejně jako postavy z řecké mytologie Filemon a Baucis nechtěli, aby jeden zažil smrt toho druhého. Tak to ale na světě není zařízeno. Max Anny přežil o osmnáct let. Oba odpočívají na hřbitově v Hollenstadtu. Blízko rybníka, kam Anny chodila bruslit.






Video





Diskuze


Spustili jsme nový web!

Aktuální informace již budou přidávány pouze na www.fighters.cz

Pro zobrazení starších článků můžete pokračovat na